obrázek - zdroj : Wikipedia.org 

Commodore 64

Tak jak jsem k němu přišel ...

Taková ta u nás nejběžnější trojka Atari, Spectrum a Commodore, to jsem věděl. A že je Commodore lepší než Spectrum to taky, ale na vlastní oči jsem ho viděl opět u spolužáka doma. Asi to bylo v 7.mé třídě, vzal mě k sobě a ukázal jak na něm pracuje. Měl počítač na stole a tahal do něj hry z kazeťáku (po Commodorovsku Datasette) a výstup měl na ultra malinkatý televizce z SSSR Šilelis. Byla to přenosná televize s úhlopříčkou cca 15 cm - nevím už přesně, takže obraz byl kvalitní ale písmenka tak malinkatý, že jsem je skoro ani nepřečetl.

A pak po nějaký době (to už bylo na učňáku) mi známý rodičů říkali, že jejich děti mají Commodora a že se ho chtějí zbavit a že chtějí PC, akorát ýe to má jeden problém a sice že je z Ameriky na 110V a že má i monitor k tomu a disketovku. Tak jsme to čenžli za ten můj starej Notebook nebo Laptop jak se dříve říkalo a ještě jsem jim něco doplatil a přinesli to. 

Bože to bylo monstrum ! Samotnej počítač byl ten starší tzv. chlebník, krásně do hněda.

Vedle něj se postavila disketovka 1451, což byl vlastně druhej počítač a dozadu monitor -  1084.

Takhle nějak ta sestava potom na stole vypadala - toto je papírový model, ale ljen tak pro představu :-)

Takže to je to krásný co bylo vidět na stole a s čím se pracovalo. 

Ovšem pod stolem mi ohřívaly nohy 3x neuměle udělaný trafa veliký jako svářečky, který musely převést našich 220V na jejich 110V a z nich teprve vedly 2 originální napájecí zdroje na počítač a disketovku, monitor měl už silový kabel klasický. Ty bláho to nešlo jinak udělat, ikdyž jsem chodil na elektrotechnickou školu, motání závitů jsem z duše nenáviděl, sehnat plechy nebo to celý nějak inteligentně předělat bylo nad moje síly a možnosti. Ale co.. hlavně že to fungovalo a dalo se na tom pracovat a hrát. Že to topilo a žralo s tím jsem si hlavu nelámal. 

Tak a teď začlo teprve to pravý šílenství. Už jsem nemusel čekat hodinu než se mi nahraje hra nebo program z kazety, protože disketovka to byl pro mě zázrak. Vešlo se na ní strašně moc (360 kB na jednu stranu) když jsem chtěl oboustranou, tak stačilo naproti vystříhnout malý obdélníček a rázem byla oboustranná a mohla se otočit a vešlo se na ní 2x tolik dat - čili 720 kB. Kilobajtů ano ne Giga Bajtů. Pro dnešní mládež je to nepochopitelný a podle mě neví o čem mluvím, ale já (nebo my z naší generace) jsem z toho měl vánoce a šílel kolik moc místa to je a taky jak je to svižný. Na jednu stranu se klidně vešlo i 5-6 her. A pak taky byly hry třeba rozsáhlý adventury typu Zak MCKraken a ty byly na několik disket nebo celou jednu stranu - z toho je vidět jak rozsáhlý už ty hry mohly být a že s kazetou by si člověk ani neškrtl.

Mě to tak nadchlo, že jsme se hned pustil do hraní a než jsem prošel a doihrál ty stovky her co jsem k tomu měl a postupně sháněl tak to zabralo hodně času a s bráchou nás to suprově zabavilo.

Pak jsem taky začal pořádně programovat, zase jsem si přepisoval programy z ABC a dělal i vlastní, zkoušel různé Basicy a učil se pracovat s barvama a rozhýbávat sprajty. Bavilo mě to. Některý svoje programy mám ještě schovaná a když bude čas a chuť tak je tady ukážu. Vzpomínám si hlavně na takovej primitivní diskový manažer s možností tisku. 

No a super na tom všem právě bylo, že když jsem začal něco programovat, tak když jsem chtěl přestat, uložil jsem to na disketu během okamžiku a tradá druhej den jsem pokračoval, to byla výhoda.

Další výhoda byla, že se k Commodoru daly zezadu připojovat různý cartridge - ať už s hrama nebo s jednoduchým systémem ve stylu oken, různé diagnostické, hudební atd .

Já měl to štěstí že ve vedlejším vchodě bydlel soused a později můj kamarád - už bohužel nežije - Lojza K. a k němu jsem párkrát v týdnu hned po škole zašel na kus řeči a z chvilky byly hodiny a hodiny. Přišel jsem ve 3 odpoledne a odcházel v 11 v noci a ještě si zapnul svůj počítač a něco zkoušel. On byl svéráznej člověk, bydlel sám s pejskem v bytě 4+1 kde nebylo nic, pouze jedna místnost s postelí kde ležel právě ten pejsek a velkej psací stůl a na něm bylo pár Commodorů, posléze Amiga 500, 1200, Tower a bůhví co ještě, byl to nadšenec a veškerý prachy co vydělal vrážel právě do Commodorů. Člověk s nejnadupanější Amigou co jsem kdy viděl. Spolu jsme koumali nad programy, neřešitelnými problémy a hráli hry, zkoumali jak rozchodit to a tamto a mě to hrozně moc dalo a rád jsem k němu chodil. Určitě na něj ještě v dalších článcích vzpomenu. 

No a od něj jsem si pak koupil toho novějšího Commodora 64 II a tamtoho přepustil kámošovi, nechal jsem si jenom monitor to je jasný, ten byl opravdu kvalitní. Vůbec netuším v čem byl ten novější Commodore jinej, co jsem tak zkoumal tak bych řekl že ten vnějšek byl moderněji udělanej, větší prostor na větrání, deska je užší a nebyla po celý spodní straně, jinak nic. Ke konci se právě v Commodore dost šetřilo a uvnitř byly méně kvalitní komponenty a stávalo se že odcházely. Před nedávnem jsem od jednoho kluka tohohle Commodora II sehnal. Ležel mu roky na půdě a byl v takovým nepěkným stavu tak jsem ho komplet zrestauroval a vybělil a má se čile k světu a jsem šťastnej že ho zase mám.